1985
Zvláštní škola na ul. B. Šmerala (dnes ul. Cyrilometodějská)
byla ustanovena jako samostatná škola.
Do té doby se jednalo o dislokované pracoviště
ZvŠIP (Zvláštní škola internátní a pomocná).
1993
Školský úřad v Třebíči zřizuje ZvŠ Cyrilometodějská 22
jako právní subjekt - příspěvkovou organizaci.
1999
Jsou zřízeny Speciální školy Třebíč, Cyrilometodějská 22
zahrnující:
* Zvláštní školu, Cyrilometodějská 22
* Speciální základní školu při očním oddělení nemocnice,
Demlova 1031
* Speciální mateřská škola při třebíčské nemocnici,
Purkyňovo nám. 3
* Kurs na doplnění vzdělání PŠ při denním stacionáři ,
Okružní 962, Třebíč - Borovina
* Kurs na doplnění vzdělání PŠ při ÚSP Jinošov
* Školní jídelnu, Cyrilometodějská 22
* Školní družinu, Cyrilometodějská 22
1. dubna 2006
Nový oficiální název školy:
Základní škola Třebíč, Cyrilometodějská 22
ZŠ zahrnuje tyto součásti:
* Základní školu, Cyrilometodějská 22
* Kurs na doplnění vzdělání PŠ při denním stacionáři ,
Okružní 962, Třebíč - Borovina
* Kurs na doplnění vzdělání PŠ při ÚSP Jinošov
* Školní jídelnu, Cyrilometodějská 22
* Školní družinau Cyrilometodějská 22
1. ledna 2008
Sloučení ZŠ Cyrilometodějská 22 a ZŠ 9. května
pod jeden subjekt s názvem ZŠ Třebíč, Cyrilometodějská 22
Začátky speciálního školství v okrese Třebíč nebyly lehké. Chyběly odborné vědomosti, zkušenosti, zpočátku se dosti experimentovalo a improvizovalo. Učitelé neměli k dispozici speciální učebnice ani pomůcky a sami si připravovali do jednotlivých předmětů potřebné texty a svépomocí si zhotovovali speciální pomůcky. Tyto aktivity v dalších letech vystřídaly problémy s opravami a adaptacemi budov, stěhování školy a starosti se získáním školního pozemku pro výuku pěstitelských prací. Speciální školství bylo dlouho okrajovou záležitostí.
V květnu 1953 ministerstvo školství povolilo v Třebíči zřídit jednotřídní zvláštní školu. S výukou žáků s různým stupněm mentálního postižení se započalo prakticky bez pomůcek a učebnic od září 1953 v budově bývalé základní školy Hanělova / dnes ZŠ TGM /. Zařazování žáků do zvláštní školy bylo obtížné, jelikož mnozí rodiče si pletli zvláštní školu s polepšovnou a považovali zařazení svých dětí do zvláštní školy za osobní urážku.
Ve školním roce 1954/55 byla škola přemístěna již jako dvojtřídní do budovy bývalé hudební školy na Soukupově ulici. Začátkem 60. let vzrostl počet žáků na 72 a škola se rozšířila o další dva ročníky. Kapacita tříd v hudební škole již nestačila potřebám školy, a tak byla jedna třída a dílna umístěny v nevyhovujících prostorách objektu kina Sušil, které je dnes již zbouráno. Tento stav trval tři roky.
V březnu 1963 byla škole přidělena konečně vlastní budova bývalé národní školy v Židech na ulici L. Pokorného č.15. Tato budova byla sice v dezolátním stavu, ale ani tato skutečnost nedovedla pokazit radost všem členům učitelského sboru z vědomí, že konečně dostali pro sebe a pro svoje žáky vlastní pracoviště. Započali nejprve vlastními silami za pomoci žáků a jejich rodičů, později formou generálních oprav likvidovat všechny závady a zlepšovat školní prostředí.
Ve školním roce 1966/67 získala škola budovu bývalého dětského domova na Marxově ulici / nyní Zahradníčkově/. Zařízení se stalo zvláštní školou internátní s osmi třídami. V dalším roce byla v internátě zrušena stálá péče o žáky a zavedena jako první v Jihomoravském kraji kombinovaná internátní výchova s rodinnou výchovou. Do internátu byli přijímáni žáci rodičů, kteří o své děti pečovali a jejichž bydliště bylo v okrese Třebíč, aby si mohli brát děti na sobotu a neděli domů.
V témže školním roce učitelé se žáky a rodiči upravili pozemek bývalého Bittrova zahradnictví na školní zahradu, na níž v následujících letech postavili svépomocí novou podezdívku a oplocení, dřevěnou nářaďovnu, založili ovocný sad, zřídili nový skleník a vlastní studnu s rozvodem vody.
Rozhodnutím OŠ ONV v Třebíči se k 1.9.1985 stávající Zvláštní škola internátní rozdělila na dvě samostatné školy a to Zvláštní školu internátní Leopolda Pokorného 15 a Zvláštní školu na ul.B.Šmerala (Cyrilometodějská 22).Ředitelem nově vzniklé školy byl ustanoven Zdeněk Havlík.
Po roce 1989 byla školní zahrada ZVŠI v rámci restituce vrácena bývalým majitelům. Místo ní Město Třebíč škole pronajalo část pozemku, který se nachází v blízkosti školy v lokalitě Pod Zámeckou nivou. Nový školní pozemek byl vybudován takřka na zelené louce. Byl rozdělen na část pracovní se záhony, skleníkem a dřevěnou nářaďovnou a na část odpočinkovou s lavičkami, ohništěm a parkovou úpravou. Nevýhodou byla jeho větší vzdálenost od školy a převádění žáků přes frekventovanou silnici.
Od 1.1.1993 získaly obě školy právní subjektivitu a byly zřízeny Školským úřadem Třebíč jako příspěvkové organizace. Zvláštní škola internátní se v roce 1999 přestěhovala do budovy po Katolickém gymnáziu na ulici 9. května . Město Třebíč následně pronajalo škole za symbolické nájemné hřiště a školní pozemek.
Budovy školy na Cyrilometodějské ulici 22 postupně procházely úpravami z nichž nejzásadnější byla rekonstrukce vstupní budovy v roce 2001. Následně došlo v rámci snahy o zlepšení školního prostředí k úpravám školního dvora, hřiště a pozemku.
Během let vzájemné koexistence se snažily oba školské subjekty poskytovat dětem se speciálními vzdělávacími potřebami nejlepší možnou péči a podmínky pro výchovu a vzdělávání. Vyvíjely aktivity na poli výtvarném a rukodělném, realizovaly projekty mající za cíl zvýšit úroveň vzdělávací práce a otevírali se laické veřejnosti ve snaze seznámit ji s problematikou výchovy a vzdělávání dětí se zdravotním postižením.
Po téměř čtvrtstoletí, kdy školy psaly svou samostatnou historii, se kruh uzavírá a k 1.1. 2008 dochází ke sloučení Základní školy Třebíč, Cyrilometodějská 22 a Základní školy Třebíč, 9. května 3. Nástupnickou organizací se stala Základní škola Třebíč, Cyrilometodějská 22. Ředitelem sloučené školy byl jmenován na základě konkurzního řízení Jaroslav Matějka. Z kapacitních důvodů nebylo možné sestěhování obou slučovaných škol do jedné budovy. Výhledově až do roku 2015 bude škola poskytovat výchovu a vzdělání ve třech budovách.
Na závěr ohlédnutí za uplynulými lety je třeba zdůraznit, že pracovníci naší školy se nikdy nezalekli obtíží, které provoz či školské reformy přinášely. Pracovali usilovně nejen na odstraňování nedostatků ve výchovně vzdělávací práci, ale nelitovali námahy ani času, který věnovali zlepšování prostředí školy a internátu. Právě tyto jejich vlastnosti byly základem dobrých výsledků, kterých docílili naši žáci ve svém vlastním uplatnění v dalším životě. Naši učitelé byli a jsou tvořiví a drží se zlatého učitelského pravidla: „Řekni mi a zapomenu, ukaž mi a já si zapamatuji, nech mě to udělat a já pochopím.“
Cílem veškerého dění je pro nás žák se speciálními vzdělávacími potřebami, který bude dostávat v rámci výuky pracovního vyučování dostatek příležitostí k rozvoji svého osobnostního potencionálu a uplatnění v životě a ve společnosti.
V současné době i přes veškeré integrační snahy běžných základních škol, je nutné žákům, kteří nejsou z různých důvodů integrace schopni, nabídnout vzdělání a výchovu ve školách samostatně zřízených pro žáky se zdravotním postižením. Proto se obáváme, že zřizovatel bývalých zvláštních, později speciálních a dnes již základních škol praktických a speciálních kraj Vysočina, který má ve svém dlouhodobém záměru prioritní úkol začlenit základní školy samostatně zřízené pro žáky se zdravotním postižením do péče a odpovědnosti obcí, převede zřizovatelské kompetence k těmto školám pod obce. Převod z kraje pod obce se v letech 2002 až 2005 podařil kraji Vysočina ve třech případech.
